Jak učit děti hospodařit s penězi v bezhotovostním světě

Poznámka úvodem

Každé dítě se vyvíjí svým vlastním tempem a jeho schopnost chápat finanční koncepty závisí na mnoha faktorech. Proto berte uvedené věkové kategorie pouze jako orientační vodítko. Někdo může být připraven na vlastní kapesné již v šesti letech, jiné dítě třeba až v osmi. Důležité je pozorovat zájem dítěte, jeho vyspělost a připravenost na jednotlivé kroky. Následující rozdělení do věkových skupin proto vnímejte jako flexibilní rámec, který můžete přizpůsobit konkrétnímu dítěti a vaší rodinné situaci.

A. První kontakt s penězi v batolecím a předškolním věku (1–6 let)

Seznamování dětí s penězi začíná mnohem dříve, než si myslíme: prakticky od narození. I když se to tak nemusí jevit, děti nás bedlivě pozorují při každé finanční transakci.

A1. Pasivní učení v každodenním životě

Děti od prvních měsíců života vidí, že si nic neodnášíme jen tak. Bereme je s sebou do obchodu, do restaurace, do ZOO, na pouť, k holiči – všude, kde musíme za něco platit. Vidí, že se vším se musíme někde zastavit a buď předat peníze, nebo přiložit kartu k terminálu.

V raném věku se děti učí pasivně, „jen“ přijímají informace. Ale právě to je příležitost přirozeně začít s jejich vzděláváním ve správném zacházení s penězi. Běžné učící momenty jsou například:

• nákup v supermarketu s vysvětlením placení
• platba za zmrzlinu či svačinu v cukrárně
• výběr a placení vstupenek na výlety
• používání samoobslužných pokladen

A2. Jak dětem vysvětlovat digitální platby

Když malému dítěti při placení vysvětlujeme proces, pomáháme mu vytvářet spojení mezi placením a získáváním věcí. V digitální době je dobré používat komentáře jako:

• "Teď zaplatíme za rohlíky kartou, a peníze se pošlou z karty do obchodu."
• "Obchod dostane zaplaceno přes počítač."
• "Podívej, terminál pípnul – to znamená, že platba proběhla a můžeme si nákup odnést."

I doma si pak můžete s dětmi hrát na obchod s tím, že se bude někdy platit penězi, jindy kartou.

A3. První aktivní zkušenosti s penězi formou her

Batolata jsou schopná vnímat finanční operace velmi brzy a uplatnit je nejdříve v podobě hry. Při domácích hrách na obchod či restauraci zvládají základní koncept plateb už v době, kdy začínají chodit.

Děti hru na obchod milují. Stejně tak hru na restauraci. Obsluha a platba jsou skvělé sociální interakce, které děti moc rády (nejprve v rámci rodiny) vyhledávají. Tak proč toho nevyužít pro ukotvení jejich postoje a informací ohledně peněz?

A4. Učení hodnotě věcí

V předškolním věku už děti začínají chápat čísla, a můžeme tak začít s jednoduchými koncepty hodnoty. Důležité je vysvětlit, že peníze se negenerují samy, že je vyděláváme. A protože peníze nejsou samozřejmostí, dávají věcem jakousi hodnotu: za věci jsme ochotni zaplatit určitou sumu peněz. Jak učit o hodnotě a cenách? Například:

• stanovení jednoduchých cen v domácím obchodě
• vysvětlování, že rodiče pracují, aby měli peníze
• ukazování rozdílů v cenách různých věcí
• zapojení dětí do jednoduchých rozhodnutí o nákupech

B. První vlastní rozpočet: mladší školní věk (7–9 let)

Nástup do školy je ideálním obdobím pro zavedení prvního kapesného. Dítě už chápe základní matematické operace a dokáže počítat alespoň do sta, což mu umožňuje skutečně přemýšlet o hodnotě peněz a plánovat jejich využití.

B1. Začínáme s kapesným

Než dítěti svěříme první vlastní peníze, musíme mu vysvětlit základní pravidla a zodpovědnost. Nejlepší je začít během prázdnin před nástupem do školy (nebo před nástupem do toho ročníku, v němž mu kapesné chceme začít dávat). Jedině tak má dítě prostor získat první zkušenosti bez školního stresu.

Základní pravidla pro první kapesné:

• začít s malou částkou (například 20–40 Kč týdně)
• stanovit pravidelný den pro výplatu, ale častěji než jednou měsíčně, v tomto věku nejlépe jednou týdně
• nechat dítě samostatně rozhodovat o využití peněz (nejprve prostřednictvím konzultací s vámi, později zcela samostatně)
• vysvětlit rozdíl mezi zbytným a nezbytným

B2. Od kasičky k první kartě

V tomto věku můžeme začít kombinovat klasickou kasičku s moderními platebními metodami. Některé banky nabízejí speciální dětské účty s kartou a rodičovskou kontrolou. Kartu lze většinou vyřídit v 8 letech věku dítěte.

Jak na první platební kartu? Nezbytné budou tyto kroky:

• zřízení dětského účtu s nastavitelným limitem plateb
• vysvětlení základů bezpečnosti (PIN kód, bezkontaktní platby)
• společná první platba v obchodě
• společný první výběr hotovosti z bankomatu
• společné sledování zůstatků v aplikaci
• založení spořicího účtu a sledování, kolik mu banka „přihodí“ k jeho úsporám
• pravidelné procházení výpisů a učení se z nich

B3. Učíme se plánovat a spořit

Důležitý je prožitek jak z úspěšného spoření, tak z případných chyb při nezodpovědném utrácení. Dítě si musí zažít zkušenost, že když utratí peníze za jednu věc, na druhou mu nezbude. Musí si projít i pocitem odříkání, kdy kvůli šetření na jednu věc nemůže (nechce) zaplatit a koupit si věc druhou.

V tomto věku už by se mělo naučit pravidelně si odkládat na cíl, na který si spoří, a nikoliv si zakazovat veškeré utrácení!

Praktické tipy pro rozvoj plánování:

• vytvoření spořicího cíle na konkrétní věc
• postupné spoření na odděleném spořicím účtu, kde uvidí, jak roste spořená částka, ale i kolik mu přidává banka
• zapisování příjmů a výdajů do speciálního sešitu nebo do aplikace
• rozdělení kapesného na části (útrata/spoření)
• případné odměny za mimořádné šetření nebo práci navíc (je na vašem zvážení)

B4. První nákupní samostatnost

V tomto věku už můžeme děti nechat dělat menší samostatné nákupy. Je to skvělá příležitost pro praktický nácvik zacházení s penězi. Vhodné situace pro samostatné nakupování:

• nákup svačiny ve školním bufetu
• pořízení drobných školních potřeb
• výběr a koupě dárků pro sourozence či kamarády
• placení za malý nákup v samoobsluze

Samozřejmě musí kapesné vašeho dítěte odpovídat výše uvedeným nákupům. Případně mu například na školní potřeby dáte jednorázovou částku, do obchodu jej pošlete se svou bankovkou atd.