Dědili jste? V první řadě upřímnou soustrast, dědění je vždy spojeno s úmrtím někoho blízkého. O mrtvých jen dobře, co však s tím, když jste zdědili místo majetku jenom dluhy? V takto znásobeném smutku je zapotřebí zachovat chladnou hlavu a mít relevantní informace. Jediný správný výklad dědění dluhů je ten právní. Od roku 2014 nastaly v Občanském zákoníku změny týkající se i dluhů po zemřelých. Změny výrazně zasáhly práva dědiců, ale i zůstavitelů po dobu jejich života a také věřitelů, pokud zemřelý zanechal dluhy.
Laicky a lidsky
Pozůstalí, přímí dědicové, tedy ti „ze zákona“ i ti „závětní“ nebo „odkazní“ by měli v zájmu zachování cti rodiny usilovat o zaplacení dluhů svého blízkého zesnulého. Tak se to sluší, tak by to mělo být a tak to i obecně zákon káže. Je ale možné vzdát se negativního, tedy předluženého dědictví? Musí dědic platit dluhy, které nezpůsobil?
Základní pojmologie
| Zůstavitel | člověk, jehož majetek se po jeho smrti stane předmětem dědického řízení |
| Pozůstalost | jmění zůstavitele k okamžiku jeho smrti, respektive ta jeho část, která je způsobilá přejít na dědice |
| Dědictví | to, co z pozůstalosti skutečně připadá jako jmění osobě, která je dědicem |
| Odúmrť | dědictví, které přešlo do vlastnictví státu. Děje se tak v případě, kdy se nenajde žádný dědic nebo dědic dědictví odmítne. Stát jako poslední instance dědictví odmítnout nemůže |
| Dědic | ten, komu náleží subjektivní dědické právo, tedy právo dědit |
| Nepominutelný dědic | děti zůstavitele, případně jejich potomci jsou jediní, koho nelze z rozdělování pozůstalosti vynechat. Ze zákona jim náleží povinný díl, s výjimkou případu, že je zůstavitel vydědil nebo ještě za života veškerý svůj majetek rozdělil |
| Zřeknutí se dědického práva | je možné ohledně dědického práva, které má jenom vzniknout, a to smlouvou se zůstavitelem |
| Odmítnutí dědictví | přichází v úvahu po smrti zůstavitele výslovným prohlášením vůči soudu |
| Odmítnutí dědictví s výhradou povinného dílu | je variantou odmítnutí nepominutelným dědicem |
| Vzdání se dědictví | dědic, který dědictví neodmítl, se ho může v řízení o dědictví vzdát ve prospěch jiného dědice |
| Odkazovník | je člověk, kterému zůstavitel odkázal jednu nebo několik konkrétních věcí ze svého majetku |
| Závěť | odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel osobně pro případ své smrti zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz |
| Dědická smlouva | má přednost před zákonným děděním, je to „poslední pořízení“ smlouvou mezi živými pro případ smrti. Má dosah pouze na ¾ pozůstalosti |
| Vydědění | je vyloučení vyděděného potomka z dědění po zůstaviteli. NOZ stanovuje čtyři důvody vydědění, pokud není uveden alespoň jeden z nich, není vydědění platné |
| Soupis pozůstalosti | zjišťuje pozůstalostní jmění a určuje čistou hodnotu majetku v době smrti zůstavitele |
| Výhrada soupisu | právo dědice uplatnitelné do jednoho měsíce ode dne vyrozumění soudem |
Právně a legislativně
Nový Občanský zákoník (dál NOZ) platný od 1. ledna 2014 kromě jiného obnovil několik zapomenutých institutů dědického práva, například dědickou smlouvu, odkazy nebo zřeknutí se dědictví. Dědické právo rozšiřuje možnosti projevů poslední vůle. Na druhé straně i dědicům nabízí více možností nakládání s jejich dědickým právem. Nová právní úprava také rozšiřuje ochranu věřitelů v případě dluhů zesnulého.
Od roku 2015 je v platnosti i nařízení Evropského parlamentu harmonizující pravidla o příslušnosti a rozhodném právu v dědických věcech v Evropské unii. Kromě jiného zavádí i institut evropského dědického osvědčení. To zabezpečuje výkon dědických práv v jiném státě unie. Nařízení řeší také odpovědnost za dluhy plynoucí z dědictví.
| ONLINE | OSOBNĚ | |
| VÝHODY |
|
|
| NEVÝHODY |
|
|
Dědění dluhů po novém
Filosofie dědického práva NOZ je nastavena prorodinně. Cílem je, aby majetek dědili - pokud je to možné - příbuzní. Primárně nejbližší příbuzní, a když takoví nejsou, tak ti vzdálenější. Proto je rozšířen okruh dědiců ze zákona až na 6 dědických tříd. Přibyli kupříkladu praprarodiče nebo sestřenice a bratranci. Podle tohoto nastavení připadne majetek, který nemá dědice, v prospěch státu zcela výjimečně.
Zásadní změna oproti minulosti nastala v dědickém právu i v oblasti dluhů zůstavitele. V rodině zesnulého by mělo zůstat co nejvíce majetku z pozůstalosti. Dědici by se ale měli postarat i o dluhy. Do roku 2014 odpovídal dědic za zděděné dluhy pouze do výše majetku nabytého dědictvím. Všichni dědicové ze zákona dnes podle NOZ odpovídají za dluhy společně, nerozdílně a v plném rozsahu.
... ve středověku si odúmrtní právo nárokoval český panovník?
Prakticky to znamenalo, že majetek každého, kdo zemřel bez mužských dědiců, připadl králi a později i šlechtě. Dnes majetek bez nalezených dědiců obou pohlaví propadne státu.
Jak funguje dědění
NOZ umožňuje dědění na základě závěti, dědické smlouvy nebo zákona. Kdo je uveden jako dědic v závěti nebo dědické smlouvě, stává se dědicem a předběhne dědice podle zákona. Neplatí to však, je-li uveden jenom jako odkazovník. Dědic ze závěti nebo dědické smlouvy však nemůže předejít nepominutelného dědice, nebyl-li vyděděn.
Dědictví ze zákona
Dědici ze zákona, zejména přímí příbuzní, jsou rozděleni do 6 skupin - dědických tříd. První třída přichází na řadu nejdříve, následné třídy jenom pokud se nedědí v předcházející třídě. Je nutno podotknout, že ze zákona se dědí nejen majetek, ale i dluhy, pokud existují.
První třída dědiců jsou zůstavitelovy děti a manžel/ka. Pokud některé z dětí nedědí, jeho podíl přejde na jeho potomky, tedy vnoučata nebo pravnoučata zůstavitele.
Druhá třída dědiců – pokud potomci zůstavitele nedědí, rozdělí si pozůstalost rovným dílem manžel/ka a rodiče. Dědí rovným dílem, ale manželovi/manželce připadne minimálně polovina pozůstalosti. Dědí i blízký spolubydlící bez příbuzenského či manželského statusu. Tedy ten, kdo žil se zesnulým v jedné domácnosti alespoň jeden rok před smrtí a staral se o domácnost. Případně byl na zůstaviteli existenčně závislý.
V první a druhé třídě dědiců dědí i registrovaný partner, stejným způsobem jako manžel/ka.
Třetí třída jsou sourozenci a blízcí spolubydlící. Jestliže pozůstalost nechce nebo nemůže převzít některý ze sourozenců, jeho podíl připadne jeho dětem. Tedy synovcům či neteřím zůstavitele.
Čtvrtá třída jsou prarodiče zůstavitele, tedy jeho babičky a dědečci.
Pátá třída jsou praprarodiče ze strany otce a matky, kteří dědí půl na půl. V téhle kategorii vzhledem k předpokládanému věku dědiců existuje více variant s principem: žijící praprarodič/e dědí i podíl nežijících.
Šestou třídu tvoří děti dětí sourozenců, tedy prasynovci a praneteře zůstavitele a děti jeho prarodičů, tedy strýcové a tety. Každý stejným dílem. V případě, že zůstavitel již nemá strýce nebo tety, dědici jsou jejich děti, tedy bratranci a sestřenice zůstavitele.
Aby to bylo dokonalé, zákonodárci pamatovali i na možné případy příbuznosti dědice se zůstavitelem z více stran. Tenhle typ příbuzenství zaručuje všechna dědická práva jím získané.
Řízení o pozůstalosti řídí v první řadě notář. Můžete ho vyhledat třeba v seznamu Notářské komory ČR. O pozůstalosti rozhoduje soud. Je důležité zdůraznit, že každý dědic z kterékoliv třídy dědí i dluhy, pokud je zůstavitel zanechal.
Zákonná ochrana dědiců
NOZ jednoznačně uvádí povinnost dědiců k úhradě dluhů zůstavitele v plném rozsahu. Dědic tak musí uhradit zůstavitelovy dluhy i nad rozsah nabytého dědictví, případně i ze svého výlučného majetku. Je mu proto zákonem poskytnuta ochrana spočívající v možnosti ohraničení rozsahu povinnosti k úhradě zůstavitelových dluhů prostřednictvím soupisu pozůstalosti.
Dědic má právo výhrady soupisu pozůstalosti do jednoho měsíce ode dne, kdy ho soud o tomto právu vyrozuměl. Právo výhrady je doporučovanou a často výhodnější možností oproti zřeknutí se dědického práva nebo odmítnutí dědictví.
Dědění je vážná životní událost. Pokud nejste právník, notář nebo jiný věci znalý profesionál, jste v téhle složité oblasti laik. Ve vlastním zájmu si ve všech otázkách týkajících se dědění nechte poradit. Nedělejte zbrklá, nepromyšlená, nekonzultovaná a nezvratná rozhodnutí, kterých můžete později litovat.
Dědění by nemělo být trápení
O tom, kdo bude dědit, rozhoduje zůstavitel v závěti či dědické smlouvě nebo - přesněji také - zákon. NOZ pamatuje na všechny skupiny dědiců. Stejně tak na věřitele, protože dědit lze nejenom majetek, ale také dluhy zesnulého. Aktuálně platná legislativa umožňuje i vydědění, ale také vzdání se dědictví či jeho odmítnutí i z důvodu předluženosti pozůstalosti. K dispozici jsou ale i jiné možnosti, jak se placení dluhů po zesnulém vyhnout. V každém případě je nutné všechny otázky dědění včetně dědění dluhů konzultovat s odborníky.
Zdroje: Sbírka zákonů České republiky / Občanský zákoník / Česká národní banka / Notářská komora České republiky / VŠEHRD Spolek českých právníků
